Jaký byl můj nástup na vysokou školu? Myslím si, že pro spoustu z nás nejodvážnějších dívek byl nový začátek celkem dobrý, protože jsme ho hned 19. září odstartovaly adaptačním kurzem. Pro mnohé byl „adapťák“ takovým velkým strašákem od začátku, v hlavě se nám honila spousta myšlenek a obav. Ale nakonec jsme byly rády, že jsme ho absolvovaly a vzájemně se seznámily, protože díky kurzu byly pro nás první dny ve škole mnohem jednodušší než pro ostatní. Nejdříve jsme držely pohromadě především jen my „adapťandy“, protože jsme se už znaly a trochu více než ostatní prváci jsme se v novém prostředí fakulty dokázaly orientovat, a to právě díky „seznamováku“, kde nám naši kamarádi druháci řekli mnoho potřebných věcí, jako například jak funguje menza, knihovna a celkem dobře nám objasnili systém vysoké školy. Nicméně po čase jsme se začali seznamovat i s ostatními spolužáky a stala se z nás super parta, která drží pohromadě.

Jak jsem si zvykala na nový systém? Jelikož mám staršího bratra studujícího též na vysoké škole, tak jsem měla od něho aspoň malou průpravu do začátku. Ale protože studuje v Praze a já v Českých Budějovicích, tak přece jenom ten systém je trošku odlišný. Asi největší boj pro mě bylo poprvé si zapsat předměty a vyznat se v systému STAG. Ale i s tímto problémem jsem se poprala. V jídelně a v knihovně nebyl skoro žádný problém, a když nastal, tak mi někdo poradil a pomohl, buď přímo zaměstnanec Teologické fakulty anebo starší kolega. Ale celkově musím říct, že lidé na TF jsou milí, hodní a rádi pomůžou.

Studijní systém byla pro většinu z nás nová věc. Nejprve jsme se snažili chodit všichni na všechny přednášky, ale časem prvotní nadšení upadalo, lidí na přednáškách ubývalo a nás chodilo méně a méně. Někteří nepřišli, protože třeba nechtěli ráno vstávat, nebo to byla přednáška, která nebyla povinná, ale jiní to vzdali úplně, protože zjistili, že je to nebaví. Když to srovnám se střední školou, tak na vysoké škole opravdu nejsou přednášky povinné, je to jen naše rozhodnutí a naše volba, zda se jich zúčastníme či nikoliv. Samozřejmě je lepší přednášky navštěvovat, protože máte poznámky a porozumíte probírané látce. Když nepřijdete, tak se vás nikdo neptá, kde jste byli a kde máte omluvenku.

Semestr uběhl jako voda a přišly první předtermíny na zkoušky a zápočty. Řekla bych, že ze začátku to šlo, byly to jen předtermíny a my měli čas na učení a přípravu. Po Vánocích začalo zkouškové období a my začali být více a více nervózní. Starší kolegové nás chlácholili, že to všechno zvládneme, že je to o zvyku a není to vážně tak strašné. Nyní to můžu potvrdit, nebylo to tak hrozné, jak jsem si představovala, ale myslím si, že další zkouškové období budu mít úplně stejný strach. Bohužel zkoušky všichni nezvládli a nás do letního semestru pokračuje hned o 10 méně.

A jaká jsou má očekávání od dalšího studia? Asi taková, že doufám, že budu pořád stejně bojovat, tak jako jsem bojovala doteď. Že to nevzdám ani já a ani moji spolužáci, protože už takhle je nás méně. Že budeme pořád stejně dobrý kolektiv, budeme si pomáhat, podporovat se a všechno všichni společně zvládneme!

Pro studentský web Chcinatf.cz napsala: Eliška Kopelentová.